V úterý 8. února nás opustil Ing. Milan Minárik, CSc., jeden z pomyslných otců kapalinové chromatografie v Československu a zakladatel společnosti Watrex – zdejší první soukromé firmy zabývající se vývojem, výrobou a prodejem chromatografické techniky.

Narodil se 18. února 1942 ve slovenském Zvolenu do rodiny předního bratislavského praktického lékaře a stomatologa MUDr. Antona Minárika a matky, české právničky, JUDr. Milady Minárikové. Jako dvouletý je po tragické smrti otce, který zahynul nešťastnou náhodou během jednoho z posledních spojeneckých náletů na Bratislavu, převezen do Prahy společně s matkou a dvěma sourozenci, kde v Košířích prožívá období dětství a dospívání. V nelehkých časech konce 50-tých a počátku 60-tých let, kdy je jeho matka perzekuována komunistickým režimem, se aktivně věnuje sportu (atletika, kanoistika a sjezdové lyžování) a hře na kytaru (na gymnáziu spoluzakládá první hudební formaci s Petrem Jandou, pozdější legendou českého rocku). V té době si však jeho pozornost začíná získávat chemie.

Po absolvování vysokoškolského studia na Katedře analytické chemie VŠCHT pracuje od roku 1964 jako odborný pracovník ve Spolaně Neratovice a později ve Výzkumném ústavu úpravy průmyslových vod v Praze, kde se jeho tématem stává gelová filtrace. V roce 1966 nastupuje do nově zbudovaného Ústavu teoretických základů chemické techniky (ÚTZCHT)  v Praze – Suchdole, kde působí po následujících 25 let. Tam se potkává své dvě osudové lásky, které budou hrát zcela zásadní role v jeho profesním i soukromém životě. Tou první je jeho budoucí žena Jindřiška, tou druhou potom nově přicházející analytická metoda tehdy známá jako vysokotlaká kapalinová chromatografie (High-pressure liquid chromatography, HPLC).  Jeho hlavním zaměřením jsou především kolonové separace organických látek včetně dělení podle velikosti částic s využitím gelové-permeační chromatografie. V 70-tých letech se stává otcem syna a dcery a jeho akademická dráha se vyznačuje kromě čilé publikační aktivity také vynálezeckou činností, kdy je autorem několika patentů v oblasti dávkovacích a přepínacích ventilů pro chromatografii. V roce 1983 získává povolení k roční stáži na Ústavu organické chemie a makromolekulární chemie Univerzity Heinricha-Heineho v Düsseldorfu, kde prožívá vědecky velmi plodné období. Z té doby pocházejí jeho nejcitovanější práce v oblasti separací opticky aktivních látek na imprintovaných chirálních fázích včetně autorství kapitoly o chirálních sorbentech šitých na míru v ikonické monografii Chromatographic Chiral Separations: Chromatographic Science Series (Marcel Dekker, New York, 1988). Věnuje se však i svému původnímu tématu a jeden z jeho patentů na novou stacionární fázi na bázi měkkého polymeru uzavřeného v pórech pevných částic schopnou odolat vysokým tlakům běžně nedostupným pro GPC je licencován předním dodavatelem kolon, společností Macherey-Nagel. Po návratu z Düsseldorfu buduje na ÚTZCHT špičkovou HPLC laboratoř vybavenou tehdy nejmodernějšími HPLC systémy, často po vynaložení dlouhého úsilí na získání výjimek z embarga tehdy uplatňovaného na dovoz techniky do komunistického Československa. S uvolňováním represivního systému na konci 80-tých let se stává odborným konzultantem analytických přístrojů Waters a Hewlett-Packard pro východní Evropu.

Po pádu komunistického režimu odchází z Československé Akademie Věd a v květnu 1990 zakládá v Praze Watrex (tehdy ještě jako živnost pod obchodním názvem Ing. Milan Minárik – Watrex Praha), který se jako první soukromá společnost stává oficiálním zástupcem zahraničního výrobce chromatografické techniky v Československu – firmy Waters (tehdy ještě jako Waters, division of Millipore). V průběhu devadesátých let se pod jeho vedením Watrex významně rozrůstá, provozuje vlastní aplikační laboratoř a přístrojový servis a také zahajuje vývoj a výrobu vlastních zařízení, což je dodnes základem obchodního modelu. Ani během komerčně úspěšné kariéry však nezapomíná na své vědecké kořeny a mezi lety 1991 a 2001 organizuje celkem 10 Pražských chromatografických seminářů, na kterých vystupují významní domácí i zahraniční přednášející. Díky jeho unikátním kontaktům tak má domácí publikum šanci vidět osobnosti světové chromatografie, jakými byli Csaba Horváth, Stellan Hjertén, Edward Yeung, Wolfgang Lindner, Heinz Engelhardt, Ernst Kenndler, Gerhard Schomburg, Christian Huber nebo z exilu se vracející Miloš Novotný. Po roce 2000 se rozhodne investovat do vývoje robotických zařízení pro automatizaci genetických analýz a DNA sekvenování. Jejich následné prodeje s dosahem do USA, Austrálie nebo na Taiwan představují jeho největší komerční úspěch. V letech 2006 – 2011 se mimo pokračování vývoje chromarografických přístrojů naplno věnuje i přípravě a vybudování nového administrativního, výzkumého a výrobního zázemí a na podzim roku 2012 otevírá v Praze – Ruzyni novou 4-podlažní budovu technologického centra Carolina, která se stává domovským sídlem pro Watrex i další rodinné firmy. 

Po pozvolné mezigenerační obměně a předání vedení společnosti se stává jejím emeritním ředitelem a navrací se k vědeckovýzkumné činnosti v rámci grantových spoluprací s řadou akademických institucí. Mimo jiné řeší způsob přípravy nových syntetických sorbentů ve spolupráci se svým dávným působištěm – Ústavem Chemických Procesů AVČR (dříve ÚTZCHT). V roce 2018 mu vychází v časopise Journal of Chromatography jeho poslední autorská práce popisující unikátní konstrukční řešení systému pro dramatické navýšení účinnosti chromatografické separace pomocí tzv. recyklační HPLC. O dva roky později je unikátnost této technologie formálně oceněna udělením evropského patentu.

I když se jeho zdravotní stav v posledních letech výrazně zhoršuje, stále zůstává aktivní a po několika hospitalizacích se v lednu 2022 navrací, aby osobně dohlížel na průběh výzkumných a vývojových projektů v aplikačních HPLC laboratořích Watrex. Tento návrat je však ukončen jeho náhlou smrtí na počátku února, pouhých několik dnů před jeho 80-tými narozeninami.

Obchodní partneři, spolupracovníci, kolegové i přátelé se shodují v tom, že byl často velmi specifický v názorech či chování, v každém případě však byl výjimečná a nezapomenutelná osobnost. Když mu bylo v roce 1996 poprvé diagnostikováno onkologické onemocnění, rozhodl se, stejně jako mnohokráte ve svém životě, nepodlehnout nepřízni osudu a neustoupit. Svůj boj charakterizovaný nesčetnými operacemi a těžkými terapiemi vedl úspěšně dalších 22 let. Pro mne navždy zůstane obrovským vzorem a inspirátorem, rádcem a ochráncem… tím nejlepším tátou, jakého jsem mohl mít… doc. RNDr. Marek Minárik, Ph.D.

(Praha 18. února 2022)

© 2024, Copyright Watrex Praha s.r.o.

Select your currency